PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvacet let se potloukají RAGE po metalových kolbištích, 5 let muzicírují ve třech. Těžko hledat lepší záminku pro vydání výročního dvoj CD, které slouží jednak jako best of, druhak jako názorný doklad potenciálu současného line-upu RAGE, který se dal dohromady po leprózním rozpadu předchozí sestavy během nahrávání alba „Ghosts“.
Je jen málo těch, kteří nemají těžkou vadu sluchu a nemyslí si, že současní RAGE jsou po personální stránce vrcholně našlápnutým souborem. Sice ubyla podpora kytarového dvojzápřahu, ale popravdě, kytarový nadčlověk Victor Smolski ji v pohodě nahradí svými deseti prsty koncertního mistra. A že by RAGE ubyla síla, energie a zlost? Nenechte se vysmát! Vždyť za bicími řádí pekelný „punk“ Mike Terrana! Pravda, poslední album souboru bylo přijato s jistými rozpaky, což však nic nemění na faktu, že živě jsou power metaloví vzteklouni lahůdkovým soustíčkem.
Pro „From The Cradle To The Stage“ zvolili střelivo takřka ze všech řadovek (chybí jen zastoupení „Refection Of A Shadow“ z devadesátého, pokud mě zrak i sluch nešálí) a uspořádali ho úhledně do perfektně vyvážené kolekce, která dá posluchači nahlédnout do šatny RAGE ortodoxních metalistů starého střihu (starobou zapáchající modlitba k Satanovi „Prayers Of Steel“ ze stejnojmenného debutu a o rok mladší výplach „Suicide“ z „Reign Of Fear“), RAGE vysoce kvalitních power metalistů s citem pro správně silový riff i hitový refrén (takřka jakýkoli song z desek pozdějších až do „XIII“), RAGE vytříbených melodiků (naprosto famózní a gotickým rockem provoněná „Days Of December“ z podceňovaného klenotu „XIII“), RAGE instrumentálních démonů (fantastická „Unity“ ze stejnojemné desky)... A co současní RAGE? Ti mají od každého trochu, ačkoli u takové „Soundchaser“ se nemůžu zbavit dojmu, že oproti „Paint The Devil On The Wall“ z „Welcome To The Other Side“, první desky v současné sestavě, už jaksi chybí ten tvůrčí vzmach a výjimečnost. To je ale asi jediný stín téhle famózní nahrávky.
O instrumentálním zázemí kapely jsme přesvědčováni každou vteřinu a komu by to snad přišlo málo, ten se může nabažit jak bubnového sóla (s příznačným názvem „Anarchy“ a s ním korespondujícím nudným průběhem), tak pidlikání maestra Victora (s taktéž příznačným názvem „Rocket Science“). Jediný „žijící“ pamětník oněch dvaceti křížků, pan „Velké Peavo“ Wagner, sice hlasově nedosahuje instrumentálních kvalit svých souputníků, ale přesto se jeho nakřáplý ječák už neodmyslitelně spojil s DNA RAGE a jeho výkon je naživo výborný (což mohu dosvědčit i in persona, nebo jak to říkávjí naši redakční juristé... neplést s mongolskými jurtisty!!!).
Kapela bez publika by byla jako heavy metal bez mečů a koníků, tudíž i RAGE mají své věrné a hlučné batalióny, které se na živáku nenechávají zahanbit a všechno posouvají k vyšším energetickým hladinám. Tahle oslava se prostě povedla a alespoň pasivní účast všem fanouškům power metalové veličiny vřele doporučuju.
Výtečná živá prezentace opravdu mistrovsky vyladěného tria, které perfektně šlape ve všech podobách, jakými si RAGE za 20 let existence prošli. Navíc má podporu opravdu "milionového" publika, které dodává tomuto živáku ten správný klenutý říz. A to mají obřezaní rádi...
8 / 10
Peavy Wagner
- vokály, basa
Mike Terrana
- bicí
Victor Smolski
- kytary
1. CD 1: Orgy Of Destruction
2. war Of Words
3. Great Old Ones
4. Paint The Devil On The Wall
5. Sent By The Devil
6. Firestorm
7. Down
8. Prayers Of Steel
9. Suicide
10. Days Of December
11. Unity
12. Anarchy (drum solo)
13. Enough Is Enough
14. Invisible Horizons
15. Set This World On Fire
16. CD 2: Flesh And Blood
17. Rocket Science (guitar solo)
18. Soundchaser
19. Back In Time
20. Refuge
21. From The Cradle To The Grave
22. Black In Mind
23. Solitary Man
24. Don´t Fear The Winter
25. All I Want
26. Higher Than The Sky
Resurrection Day (2021)
Wings Of Rage (2020)
Seasons Of The Black (2017)
The Devil Strikes Again (2016)
21 (2012)
Strings To A Web (2010)
Carved In Stone (2008)
Full Moon in St.Petersburg (Live CD, DVD) (2007)
Speak Of The Dead (2006)
From The Cradle To The Stage (Best Of) (2004)
Soundchaser (2003)
Unity (2002)
Welcome To The Other Side (2001)
Ghosts (1999)
XIII. (1998)
End Of All Days (1996)
Lingua Mortis (1996)
Black In Mind (1995)
10 Years In Rage (1994)
The Missing Link (1993)
Beyond The Wall (EP) (1992)
Trapped! (1992)
Extended Power (EP) (1991)
Reflections Of A Shadow (1990)
Secrets In A Weird World (1989)
Perfect Man (1988)
Execution Guaranteed (1987)
Reign Of Fear (1986)
Prayers Of Steel (jako AVENGER) (1985)
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.